

Lenost není pouze fyzická nečinnost, ale duševní stav charakterizovaný lhostejností, nedostatkem motivace a odmítáním se snažit o lepší život. Jedná se o indiferentní postoj k vlastnímu dobru i dobru druhých, o rezignaci na dosahování cílů a o vzdání se odpovědnosti. Lenivý člověk se vyhýbá úsilí a preferuje pohodlí, přestože ví, že by měl jednat.
Lenost se projevuje jako nedostatek vůle a iniciativy, procrastinace a odkládání důležitých věcí, apatie vůči životu a budoucnosti, neschopnost nebo neochota pracovat na svém osobním rozvoji. Lenivý člověk cítí únavu i bez fyzické námahy, nemá energii na dosahování cílů a často se cítí deprimován a beznadějný. Trpí pocitem bezcílnosti a nemá vizi pro svou budoucnost.
Mezi konkrétní projevy patří: vyhýbání se práci a povinnostem, neustálé odkládání (procrastinace), nečinnost a pasivita v životě, ignorování problémů v naději, že se vyřeší samy, nechut se vzdělávat a zlepšovat, zanedbávání zdraví a osobní hygieny, vyhýbání se odpovědnosti, a volba pohodlí před povinností.
Lenost vede k selhání v práci, škole a osobních cílech, vytváří finanční problémy a zhoršuje sociální postavení. Lenivý člověk se vzdělává méně, zůstává uvázaný v chudobě a neúspěchu. Fyzicky degraduje jeho zdraví a psychicky trpí depresí a nízkou sebedůvěrou. Lenost také poškozuje vztahy s druhými lidmi, neboť lenivci nejsou schopni nést své povinnosti v rodině a společnosti. Brání osobnímu růstu a realizaci potenciálu, který v každém z nás leží.
