

Pýcha je považována za nejzávažnější a nejdestruktivnější z velkých hříchů. Jedná se o přehnanou sebeúctu, povědomí své důležitosti a odmítání uznání nadřazenosti Boha. Pýchavý člověk si myslí, že je lepší než ostatní, a nevěří, že by potřeboval odpuštění nebo pomoc.
Pýcha se projevuje jako přeceňování svých schopností a dovedností, odmítání přijetí kritiky, potřeba být neustále chválený a uznávaný. Pýchavec kladl důraz na svou osobní slávou a prestiž nad službu druhým. Často se chová arogantně, opovrhuje ostatními a považuje se za výjimečného.
Mezi konkrétní projevy patří: vychloubání se úspěchy, neschopnost přiznat chybu, odmítání sloužit druhým, posuzování ostatních jako méněcenných, žárlivost vůči úspěchům jiných, touha být v centru pozornosti a nepřiměřená touha po moci a kontrole.
Pýcha vede k izolaci od společnosti, poškozuje vztahy s ostatními lidmi a odděluje člověka od Boha. Vytváří falešný obraz sebe sama, který brání osobnímu růstu a sebepoznání. Pýchavec nemůže vnímat svou zranitelnost a potřebu milosti, což jej uzavírá před možností opravdové změny a duchovního uzdravení.